„Neptej se, jakou má ten člověk chorobu. Ptej se spíš, jaký člověk tu chorobu má.“ (připisováno Williamu Oslerovi)
Ivana Kozlíková
„Lidé jsou pokladnice plné příběhů, vzpomínek, emocí. Plné života. Studuji logopedii a jedním z mých budoucích úkolů bude těmto příběhům naslouchat a snažit se porozumět.
Vždycky mi říkali, že mi jde práce s dětmi. Po několikaleté (a stále trvající) skautské zkušenosti mě proto kroky vedly na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Mám ráda slova, řeč i jazyk, ale na vytouženou logopedii jsem se dostala až na druhý pokus. Rok jsem proto sbírala zkušenosti prostřednictvím studia oboru Speciální pedagogika raného věku a cítím, že mi tato drobná zacházka pomohla hned od začátku chápat logopedii v širších souvislostech.
Skvělou příležitostí byla pro mě a šest dalších studentek ‚specky‘ dvouměsíční stáž v Číně. Nebyla sice přímo logopedická, ale všem nám nabídla úplně jiný pohled na práci s dětmi s postižením, školský systém a obecně mentalitu lidí na druhém konci světa. Takto významná cesta samozřejmě obohatí člověka i osobnostně. Proto je fantastické, že vycestovat v rámci studia na PdF UP je tak snadné.
Když pominu Čínu, jedním z nejlepších míst, kam jsem se během studia mohla dostat, byla sociální služba Trend vozíčkářů, kde jsem začala pracovat jako osobní asistentka a následně i jako pracovnice sociální rehabilitace. Trend je určen dospělým uživatelům s tělesným postižením. Oklikou jsem se dostala i k několika zajímavým logopedickým případům, ale především jsem začala vnímat, že práce s dospělými lidmi je pro mě mnohem přirozenější. Ráda si s nimi povídám a naslouchám myšlenkám, názorům i životním příběhům. Nejsou všechny pozitivní. Každý je jiný a každý mě něčemu učí. I proto mě to nyní táhne ke specializaci na získané poruchy řeči a jazyka po cévních mozkových příhodách či úrazech hlavy.
Trend jako takový mě už dva roky učí být profesionálem. Práce s lidmi je náročná a vyžaduje celého člověka. Zároveň si toho člověka ale musíme za každou cenu chránit – pro sebe i pro svou rodinu.
Čerstvou logopedickou zkušeností je pro mě úloha logopedické asistentky v mateřské škole, kam jednou týdně docházím. Praxe ve škole nikdy nemůže být tolik, aby byl čerstvý absolvent připravený a jistý si sám sebou. Alespoň já jsem tedy palčivě pociťovala, jak ze začátku váhám i u banálních logopedických aktivit. Děti nicméně člověku spoustu věcí odpustí, což není omluva, ale povzbuzení.
Co bych vzkázala těm, kteří mají ještě celé studium před sebou? Nenechávejte povinnosti na poslední chvíli… anebo ano, ale nenervujte se tím, protože to stejně nakonec dobře dopadne (většinou). Starejte se o druhé, ale taky o sebe. A hlavně se chopte všech příležitostí, které vám nejen PdF UP nabízí, nebo se jich chopí někdo jiný, což samozřejmě pochopíte příliš pozdě. Tak směle do toho!“