Sexuální výchova patří do vzdělávacích programů předškoláků i školáků. Je zároveň předmětem, který i v 21. století vzbuzuje hodně emocí. Nejen u žáků a rodičů, ale i u učitelů, kteří se její výuce mnohdy vyhýbají. Miluše Rašková z katedry primární a preprimární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého se věci snaží pomoci. Už několik let se snaží vysvětlovat, že informace, které v této oblasti generačně chybí, je potřeba dávkovat už od útlého dětství.
„Téma sexuální výchovy je velmi široké a rozhodně se nevěnuje pouze anatomii a fyziologii. Přestože je sexualita nedílnou součástí života lidí a zdaleka neplní jen roli reprodukce, není tématem, které by bylo slyšet ani v rodinách a často ani ve škole. Jsem přesvědčena, že právě neznalost přináší společnosti řadu patologických jevů,“ uvedla Miluše Rašková. Na Pedagogické fakultě UP je garantkou oboru Učitelství pro první stupeň základních škol a tématu se věnuje léta. Ze zkušeností ví, že mnoho problémů vychází z nepřipravenosti.
„Když člověk přijde do puberty a nerozumí sám sobě, může být ve stresu například z toho, že přitahuje stejné pohlaví. Může být zděšen, že masturbuje, a ptá se sám sebe, zda je s ním vše v pořádku. Je nejistý často právě proto, že nemá patřičné informace,“ doplnila členka katedry primární a preprimární pedagogiky, podle níž je na uvedené téma vhodné mluvit už s dítětem – samozřejmě úměrně věku. „Možná vám zní tato informace překvapivě, ale jsou země, například Švédsko, kde je to naprosto běžné,“ dodala.
Vzdělávací systém České republiky legalizoval sexuální výchovu v Rámcových programech pro předškolní vzdělávání i v návaznosti v programech pro školní vzdělávání v roce 2007. Ve vzdělávacím systému ČR se pak v tématu kontinuálně pokračuje dál. „Určitě je důležité v této souvislosti zmínit i další dokumenty: Standardy pro sexuální výchovu, které pro Evropu vydala Světová zdravotnická organizace v roce 2010 a které poukazují na důležitost této výchovy. Podstatná je pak i Charta sexuálních práv, kterou ČR přijala v plném znění.“
V předškolním vzdělávání se téma sexuální výchovy objevuje v oblastech vázaných na výchovu ke zdraví, shodně se pak v této oblasti pokračuje ve vzdělávání dětí na prvním stupni základních škol. Výchova ke zdraví je na prvním stupni ZŠ součástí celku Člověk a jeho svět a dnes už je i jasně stanoveno, co by dítě na konci pátého ročníku mělo znát a umět. Ve výuce sexuální výchovy se pak pokračuje i na druhém stupni ZŠ a na středních školách, samozřejmě se změnou metodického přístupu i jednotlivých témat.
„Formálně zní všechno v pořádku, realita je však někdy odlišná. Někteří učitelé mají tendence se tématu totiž vyhnout. Výstupy z šetření nás utvrzují v tom, že i současná doba má své tabu, a to jak v rodině, tak ve škole. V tomto smyslu bohužel dodržujeme neblahou českou tradici. Naši prarodiče, rodiče se v tématu nevzdělávali, v mnohém si neví rady a podle toho přistupují i ke svým potomkům,“ shrnula Miluše Rašková. I současná rodina podle ní totiž často nezná přesné pojmy, nemá kvalitní znalosti, a to se pak odráží v dovednostech. „Postoje a názory některých rodičů vycházejí z neznalosti. Kdo nemá znalosti a kdo nezná vztahy a souvislosti, těžko se v životě rozhoduje. Škola sice často i supluje rodinu, ale nedostatečně. V České republice chybí kontinuita,“ dodala.
Celý článek o sexuální výchově, tabuizovaných tématech, vlivu výchovy na pozdější rozhodování, důležitosti přístupu k informacím i o překonávání předsudků a nekomfortních situací najdete na portálu Učitel21.