Osobnosti fakulty se představují: doc. PhDr. Hana Myslivečková, CSc.

Foto: archiv doc. Myslivečkové
pátek 29. listopad 2019, 14:46 – Text: Veronika Kotková

Hana Myslivečková, historička umění se slabostí pro renesanci je osobností působící na katedře výtvarné výchovy PdF UP.

Za jednu z nejvýznamnějších osobností katedry výtvarné výchovy PdF UP (KVV) se s jistotou dá považovat žena stojící řadu let v jejím čele, kunsthistorička doc. PhDr. Hana Myslivečková, CSc.
Hana Myslivečková je rodačkou z Olomouce. „Kromě rodinného zázemí to byla právě specifická atmosféra, kulturní klima a památky tohoto města, které mě přilákaly k umění,“ vysvětluje. Od mládí také navštěvovala základní uměleckou školu, kde soustavně rozvíjela své výtvarné nadání.
Svou akademickou dráhu začala studiem na katedře výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého (FF UP). Mezi lety 1968 a 1973 zde studovala obory čeština a výtvarná teorie a výchova. Na téže fakultě získala v roce 1979 doktorát filozofie v oboru teorie a dějiny výtvarných umění. Dále prošla externí aspiranturou na katedře věd o umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončila v roce 1993, a o sedm let později byla habilitována pro obor dějiny výtvarných umění na FF UP.
Mezi první pracovní zkušenosti v oboru, které Hana Myslivečková získala, patřila pozice odborného pracovníka pro zájmovou uměleckou činnost v Okresním kulturním středisku. Zde měla na starost vzdělávání amatérských výtvarníků, pro něž pořádala kurzy, přednášky, výstavy a další aktivity. V té době již spolupracovala s akademiky na KVV při Pedagogické fakultě UP, kde od roku 1978 začala sama vyučovat.

Po sametové revoluci stanula v čele katedry
Na začátku polistopadové éry ji vzbouřená část akademické obce zvolila jako vedoucí katedry. V roce 1993 se z vedení stáhla, ale po osmi letech se do funkce opět vrátila a působila v ní do roku 2019. 
Je třeba zmínit, že pod jejím vedením KVV prošla zásadními proměnami. „Od začátku jsem se snažila vybudovat pracoviště, které by bylo světově srovnatelné. Mnoho mladých umělců, kteří do té doby tvořili mimo oficiální výtvarnou sféru, přijalo mé pozvání a začalo u nás učit. Katedra rychle získala novou obsahovou náplň a moderní image,“ popisuje historička umění. Díky úsilí místních akademiků má katedra mimo jiné v současnosti jedny z nejlépe vybavených a dostatečně prostorově funkčních ateliérů v republice.
Po sametové revoluci Hana Myslivečková formulovala nové odborné zaměření pracoviště. „Integrující myšlenkou současné koncepce výuky, vycházející z těch nejlepších tradic pracoviště a reagující na současné profesní požadavky, je snaha o těsné propojení praktické výtvarné výuky s teoretickou a didaktickou přípravou tak, aby se absolventi studia stali citlivými a tvůrčími výtvarnými pedagogy širokého praktického a současně i teoretického záběru,“ definuje Myslivečková nový styl výuky v jedné ze svých publikací věnovaných KVV.
V roli vedoucí katedry si rovněž dávala záležet na rozšíření nabídky studijních oborů. Jednou z podstatných inovací bylo zavedení oboru výtvarné výchovy se specializací na výuku v základních uměleckých školách jako jednooborového studia. Dále v roce 2009 KVV získala akreditaci pro doktorský obor Výtvarná výchova (Teorie výtvarné pedagogiky a výtvarné výchovy) a nejnověji i pro habilitační řízení.

O čem bádá?
Na KVV přednáší docentka Myslivečková dějiny výtvarného umění. Oblastmi jejího bádání jsou především architektura a sochařství pozdní gotiky a renesance na Moravě, v poslední době zejména doposud poměrně opomíjené renesanční náhrobky. „Od diplomové práce renesance byla moje srdeční záležitost,“ přiznává. Dále se věnuje výtvarné kultuře 20. století či historii výtvarného vzdělávání. 
Doktor Karel Müller, ředitel Zemského archivu v Opavě, označuje Hanu Myslivečkovou za jednu z nejlepších současných znalkyň renesančního sochařství na Moravě. „Zásluhou autorky, která svým dílem i pedagogickým působením navazuje na práce I. Hlobila, J. Malivy či M. Pojsla, lze dnes v případě výzkumu moravské renesanční plastiky hovořit o skutečné ‚olomoucké škole‘,“ píše ve svém vyjádření.
Autorka napsala více než sto publikací, od příspěvků ve sbornících, časopisech a katalozích až po celé monografie. Z vydaných děl je třeba zmínit zejména obsáhlou monografii Mors ultima linea rerum, Pozdně gotické a renesanční figurové náhrobní monumenty na Moravě a v českém Slezsku (2013), za kterou získala v roce 2014 Čestné uznání rektora UP.
V knize identifikovala téměř dvě desítky autorů či dílenských skupin, které na Moravě a v českém Slezsku tvořily. Sama ale podotýká, že tvůrců je mnohem více a v rozsáhlém výzkumu dále pokračuje „Jedná se o do té doby nezpracovaný, osobitý materiál. Na Moravě najdeme nádherné monumenty, které jsou souměřitelné s tvorbou mnohých evropských uměleckých center. Této knihy si velmi cením a jsem ráda, že můj výzkum může sloužit jako odrazová platforma pro další badatele, kteří na něj mohou navazovat,“ hodnotí svou publikaci historička umění.
Hana Myslivečková také často přednáší na konferencích, sympoziích a vystupuje na vernisážích výstav. Věnuje se i recenzní činnosti, lektorování odborných publikací a práci v redakčních radách časopisů.

Výzkum jí umožnil procestovat Evropu
Od počátku devadesátých let absolvovala v rámci grantů i zahraničních stipendií četné výzkumné i přednáškové zahraniční pobyty, například v Itálii, Německu, Rakousku, Francii, Belgii, Španělsku nebo Slovinsku. Dle vlastních slov jí pobyty za hranicemi mimo jiné pomohly si uvědomit specifický charakter moravské sepulkrální tvorby.
Za jeden z nejvýznamnějších pobytů považuje svůj úplně první, tříměsíční výjezd do Itálie, kde pobývala v Centro Internazionale Studi di Architettura Andrea Palladio ve Vicenze. „Během komunistického režimu jsme se nikam nemohli dostat, hranice byly pevně uzavřené, a proto jsem si myslela, že památky mimo Česko na vlastní oči nikdy neuvidím. Hned po revoluci jsem vyrazila do světa a snažila se rychle dohnat to, co mi za tu dobu unikalo,“ říká. Dále popisuje, jak ji při návštěvě Itálie postihl tzv. Stendhalův syndrom: „Tento spisovatel přišel do Itálie a dostal horečky z krás, které tam uviděl. Já jsem to prožívala nějak podobně.“
Klíčový byl pro Hanu Myslivečkovou také prestižní americký výzkumný grant Gettyho nadace, který jí umožnil procestovat západoevropské země a studovat zde gotickou a renesanční sepulkrální produkci. Na tomto výzkumu pracovala mnoho let.

Jak hodnotí své profesní úspěchy?
V kariéře docentky Myslivečkové, tak jako u všech akademiků, se protínají dvě důležité stránky, výzkum a výuka. Jak bylo zmíněno, významná je také její role ve vedení katedry. „Ráda se pohybuji v terénu a pracuji na svém výzkumu a velmi mě těší i výuka a kontakt se studenty. Na druhé straně budování katedry bylo svého času velice intenzivní, napínavé a taky tvořivé. Dělá mi radost, že pracoviště, které jsem po revoluci vybudovala, má velký ohlas v republice, koncepčně navazuje na tradici, stále dobře funguje, má příjemnou atmosféru a lidé jsou zde spokojení,“ uzavírá olomoucká historička umění.
 

Zpět