Jsi důležitý, máme tě rádi! Portál Učitel21 nabízí jedinečný dialog dvou pedagogických osobností

Fotogalerie: Tereza Hrubá
Pondělí 31. květen 2021, 11:39 – Text: Petra Šobáňová

Nově zpřístupněný portál Pedagogické fakulty UP je sice otevřen teprve krátce, ale už nyní nabízí na tři stovky článků, videí nebo materiálů do výuky. Jeho živou součástí jsou také příspěvky bloggerů, ať už z řad studentek a studentů, nebo z řad odborníků z praxe a zkušených pedagogů.

Jeden z blogů se hned na první pohled vymyká: je totiž společným blogem dvou autorů, kteří své příspěvky pojímají jako vzájemný dialog nad dílčími tématy souvisejícími s učitelskou praxí. To ale není jediná zvláštnost tohoto blogu. Tou další je, že autory spojuje nejen učitelská profese a přátelství, ale také vztah učitelka a (bývalý) žák. Řeč je o bloggerech Haně Vackové a Jiřím Vymětalovi.

Hana Vacková je zkušená středoškolská učitelka z prestižního Gymnázia Olomouc-Hejčín a Jiří Vymětal je jejím někdejším žákem. On sám je dnes nejen učitelem, ale i úspěšným ředitelem Základní a mateřské školy Olomouc Svatoplukova. Společně tvoří originální dvojici autorů, pro něž je – bez jakéhokoliv přehánění – učitelství posláním a životním stylem. Jak říkají, společné psaní je pro ně způsobem reflexe vlastního pedagogického počínání a taky svého druhu terapií. Oba totiž berou svou práci vážně, nezavírají oči před problémy, kladou si důležité otázky a prostřednictvím psaní a vzájemného dialogu na ně hledají odpovědi.

Ve svém blogu již zveřejnili texty o své cestě k učitelství nebo o tématu výchovy žáků k odpovědnosti. Chystají se na společné zpracování témat genderu, environmentální výchovy, ageingu a dalších.

A jak je jejich blog koncipován? Jeden z autorů vždy „nadhodí“ téma a připraví vstupní text. A ten druhý na něj po svém reaguje. Pokud je potřeba, dál spolu diskutují nad souvisejícími otázkami nebo třeba nad názvem. Aktuálně zveřejněné úvahy na téma odpovědnosti vznikly například tak, že Hana Vacková napsala o tom, jak její studenti reagovali na návštěvu Knihovny Václava Havla a na nastolené téma svobodného projevu během totality. Svěřila se s tím, jak těžké je vést žáky k hodnotám, když okolo panuje všeobecný pragmatismus a nad hodnotami vítězí prospěch nebo peníze. Nakonec ji ale studenti překvapili, když ve svých reflexích psali třeba takovéto reakce: „A proto se někdy musíme pokoušet pomoct druhým, podpořit je a postavit se za ně. A kdoví, třeba někdy zase oni pomůžou nám, protože svět je malý a o náhody není nouze. Takže si prosím pamatujte jednu věc – nikdy se neotáčejte zády k člověku, který potřebuje pomoc.“ Jak Hana Vacková píše, studenti ji stále něčím překvapují a učí ji neztrácet naději.

A jak na tento „výkop“ reaguje Jiří Vymětal? Třeba svou vzpomínkou na rodinné kořeny a dědečka, jenž během války – jako pekař – pomáhal lidem, kteří byli v nouzi. Jak píše, „děda každý týden sedl na kolo a v noci projel okolím a zavěsil bochníky chleba na kliku těm, kteří na něj neměli. ... Ohrozil svou rodinu, když si jej odvedlo gestapo, ale jednal podle svého svědomí, utvářel svůj svět. Pomáhal těm, kteří byli v tu dobu bezmocní“. Jak se Jiří Vymětal svěřuje, dědu má v sobě. V současné době nemusí rozvážet bochníky chleba, ale podobně jako on se snaží rozdávat to, co je aktuálně nejvíce potřeba: šířit mezi děti klid, nadhled a úsměv. „Dětský pocit bezpečí, spokojenosti, dobrých mezilidských vztahů, rozvoj potenciálu, radost. Tam je moje odpovědnost. A podpora bezmocných. Jsem rád, že díky charitativním projektům jednotlivců nebo organizací můžou pracovat naplno ti, kteří to právě potřebují. Není to chleba na klice vchodových dveří, ale v této době notebook, data, školní pomůcky, oblečení… A taky zamávání pod oknem, z nějž koukají do svého světa. Zajímáš nás, jsi důležitý, máme tě rádi. Nevzdávej se.“

Blog Hany Vackové a Jiřího Vymětala – stejně jako dalších zajímavých osobností – můžete najít zde.

Kdo je Hana Vacková?

Jedním z mimořádných rysů Hany Vackové je neuvěřitelná pracovitost a angažovanost v tom nejlepším slova smyslu. Vynakládá energii i čas, aby měnila svět okolo sebe, aby udělala, co je v jejích silách pro změny, které jsou třeba. Hana Vacková vyučuje na Gymnáziu Olomouc-Hejčín a kromě toho je členkou spolku Olomoucká paleta, který zviditelňuje výtvarnou výchovu a pořádá Olomoucké bienále, soutěžní přehlídku dětského výtvarného projevu. Je rovněž členkou spolku Společnost učitelů českého jazyka a literatury, svůj čas věnuje ale také správě věcí veřejných, ať již jako členka Komise pro občanské záležitosti Magistrátu města Olomouce, členka Komise městské části Hejčín nebo jako členka Výboru pro vzdělávání Olomouckého kraje. Od roku 2020 je zastupitelkou Olomouckého kraje.

V letech 1997–2001 byla vedoucí metodického kabinetu výtvarné výchovy při Pedagogickém centru, od roku 1998 až doposud působí jako školní metodička prevence, do roku 2007 se datují začátky její spolupráce s P-centrem. Od roku 2003 dosud spolupracuje s Arpokem, v letech 2006–2008 byla vedle své pedagogické práce manažerkou projektu ESF OP RLZ s názvem Tvorba multimediálních výukových materiálů pro gymnázia s přihlédnutím k potřebám bilingvní výuky.

Jako zkušená pedagožka z praxe bývá rovněž zvána ke spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci: nejenže jako jedna z nejlepších mentorek dlouhodobě vede studenty na pedagogických praxích, ale bývá také pravidelně zvána na kulaté stoly k oborovým didaktikám nebo na jiné odborné akce, kde aktivně prezentuje své dlouhodobé zkušenosti z vyučování vzdělávacích oborů výtvarná výchova, český jazyk, základy společenských věd – a nebo z nikoliv okrajového oboru arteterapie, který absolvovala v rámci programu celoživotního vzdělávání ke svým dosavadním aprobačním předmětům. Hana Vacková byla členkou řešitelského týmu mnoha projektů, své kvality uplatnila také jako hodnotitelka písemné práce pro Cermat, hodnotitelka ústní zkoušky pro Cermat nebo jako hodnotitelka ústní zkoušky pro žáky s PUP MZ. Dlouhodobě spolupracuje rovněž na projektu Světová škola, s Člověkem v tísni (Příběhy bezpráví, lekce k dokumentárním filmům) a dalšími subjekty. Svým studentům i díky této spolupráci a impulsům otevírá oči, vychovává z nich citlivé a myslící bytosti, učí je bojovat za správné věci.

Kdo je Jiří Vymětal?

Jak sám s úsměvem říká, jeho cesta k učitelství byla jasná, protože pochází z učitelské rodiny a od dětství si rád hrál na pana učitele. Nejprve vystudoval učitelství českého jazyka a literatury a dějepisu (v Ostravě), poté – už v Olomouci – absolvoval ještě obor učitelství výchovy k občanství. V roce 2005 začal učit na známé a oceňované Základní škole Horka nad Moravou, od roku 2013 pak pedagogicky působil v Olomouci-Nemilanech. Životním předělem pro něj byl školní rok 2017/2018, kdy se stal ředitelem Základní a mateřské školy Olomouc, Svatoplukova 11. Tuto školu, jež byla v konkurenci ostatních olomouckých škol vnímána jako ne příliš atraktivní, dokázal proměnit na rodiči a žáky vyhledávanou školu, jejíž dobré jméno se rychle šíří a jež je uznávána nejen v regionu. Za pouhé dva roky ve funkci se stal vítězem ankety Ředitel roku. Toto ocenění si Jiří Vymětal zasloužil díky proměně celkového klimatu ve škole, za soustředěnou práci s pedagogy a proměnu pedagogického sboru tak, aby byl genderově a věkově pestrý. Svou školu vede tak, aby v ní děti zažívaly úspěch a aby se v ní cítili dobře všichni – včetně pedagogů, protože spokojený učitel znamená spokojeného žáka. Zajímavým prvkem zavedeným na jeho škole je dohoda o zákazu mobilů a snaha nabídnout dětem zajímavé využití volného času o přestávkách nebo v družině. Děti využívají vnitroblok nebo parkové prostředí okolo školy, jež je přibližuje k přírodě a přirozeným aktivitám, které jsou městským dětem poněkud vzdálené. Jako jeden z mála si nestěžuje na inkluzi. Naopak si ji chválí, protože mu umožnila posílit pedagogický sbor o množství asistentů a protože dnes díky ní mohou na škole bez problémů prospívat i děti nadané vedle těch „slabších“ nebo vedle dětí s nějakým handicapem. Jak říká, právě díky tandemovým vyučujícím mohou všechny děti dostat potřebné zázemí a podporu. A mohou ze sebe dostat to nejlepší a zažívat úspěch.

Je také spoluautorem publikací o globálním rozvojovém vzdělávání, učebnice Etická výchova a autorem cestopisu Cesta polem hvězd.

Jiří Vymětal je inspirativní osobností a tváří moderního, inovativního a přátelského školství. Není divu, že do jeho školy chodí děti rády. O své životní cestě hovořil také pro magazín Žurnál UP.

Díky vstřícnosti Jiřího Vymětala jsme mohli na ZŠ Svatoplukova realizovat fotografování pro náš portál Učitel21; autorkou cyklu fotografií, s nimiž se čtenáři portálu brzy seznámí (ale i těch pro blog Hany Vackové a Jiřího Vymětala), je fotografka Tereza Hrubá.

 

Portál Učitel21 (www.ucitel21.cz) je médiem a komunikačním prostorem, v němž se diskutují a zviditelňují inovace a pedagogická témata – a kde se potkává akademická půda s praxí. Portál je zároveň edukačním médiem, protože informuje o novinkách a trendech a přináší řadu přednášek, textů a dalších zdrojů ke studiu. Nabízí prostor pro pedagogická témata a slouží také jako motivační element – sdílením pozitivních příkladů z praxe, tipů do výuky, podněcováním diskuse pomocí blogů apod. Tvůrci a autoři si přejí, aby se portál stal iniciátorem pozitivních změn a aby pomáhal studentům, začínajícím učitelům – ale i zkušeným pedagogům, protože také oni potřebují nové inspirace. Proto má na portále své místo rovněž knihovna digitálních vzdělávacích zdrojů nebo třeba videa s radami odborníků a tipy do výuky. Obsah vychází jednak z dění na fakultě a z aktivit lidí, kteří na ní působí – a jednak vzniká přímo pro portál. Důležitou součástí jsou blogy studentů, odborníků, učitelů, které přinášejí osobní zkušenost, názory a příběhy.

Zpět