Navštivte výstavu sochaře Jana Zemánka s názvem Kéž lavičko, kéž bys promluvila, která zve návštěvníky ke sdílenému zastavení – doslova i obrazně. Zemánek v ní rozehrává výtvarný dialog s tím, co známe z veřejného prostoru, ale málokdy si toho všimneme jinak než prakticky. Lavičky tu nejsou jen místem odpočinku, ale výchozím bodem pro úvahy o mezilidských vztazích, paměti i samotném výtvarném vyjadřování.
Název výstavy odkazuje ke známé písni Yvetty Simonové Lavička v jasmínu. „Věřím, že pamětníkům nemusím napovídat, odkud pochází název této výstavy; nicméně pro ty mladší raději přidám vysvětlení. Jde o první slova sladkobolné písně Lavička v jasmínu, v níž se zpěvačka Yvetta Simonová přiznává k subtilnímu vandalismu spočívajícímu v rytí srdíčka s monogramy do lavičky v parku,“ vysvětluje název výstavy Ondřej Michálek z katedry výtvarné výchovy PdF UP.
Zemánek pracuje se záměrnou výtvarnou redukcí. Jeho figury – často antropomorfní lavičky – jsou zjednodušené až k tvarové podstatě, ale neztrácejí schopnost vyprávět. Michálek k autorově stylu doplňuje: „Radikální zjednodušení figur, až na jakési trojrozměrné piktogramy, pokoušení hranice, kde se zbavujeme všeho nepodstatného, ale přitom neztrácíme to, co je schopno vypovídat, je poloha dosti riskantní.“
Tato výtvarná strategie není jen formální volbou – souvisí s autorovým vědomým rozhodnutím omezit svůj prostor, a tím jej zpřesnit. V době, kdy umění často hledá sílu v otevřenosti a mnohosti, nabízí Zemánek přesný a soustředěný přístup. „Ten domněle neomezený prostor, má-li vůbec být předností současné situace, pokud není korigován individuálním programem umělce, jenž si svůj terén dobrovolně omezil, něco výjimečného, oč bychom určitě stáli, přinese jen vzácně,“ dodává Ondřej Michálek.
Výstava je tak nejen vizuálně atraktivní, ale i myšlenkově podnětná. Zve diváka k interpretaci, nabízí prostor pro osobní asociace a umožňuje tiché rozhovory s objekty, které mají co říct – pokud jsme ochotni naslouchat. A na závěr prosba: i když si na lavičky Jana Zemánka můžete sednout, srdíčka s monogramy do nich prosím neryjte.
Výstavu můžete zhlédnout od 24. června do 31. srpna 2025 v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UP, U Botanické zahrady 1232/7, Olomouc. Vernisáž se uskuteční 24. června 2025 od 18 hodin.
Jan Zemánek je sochař, řezbář a pedagog, jehož tvorba sahá od komorních děl až po rozměrné památníky a veřejné plastiky doma i v zahraničí. Vedle volného umění je také autorem heraldických symbolů, medailí a insignií. Absolvoval katedru teorie a výtvarné výchovy Univerzity Palackého, kde jej v šedesátých letech výrazně ovlivnily osobnosti jako Václav Zykmund či Aljo Beran. Už jako student navrhl vítězný plakát pro Majáles 1968. Po studiích odešel do Nového Jičína a jako pedagog Základní umělecké školy v Novém Jičíně vychoval a na profesionální uměleckou dráhu připravil víc než stovku žáků. Jeho charakteristickým rukopisem je spojení sochařství s humorem, výrazovou zkratkou a designem – například v sérii „antropomorfních laviček“, které dnes najdeme nejen v České republice, ale i v Rakousku či Francii.
