Před začátkem letního semestru jsme se sešli s proděkanem pro studijní záležitosti Mgr. Pavlem Neumeisterem, Ph.D. Zajímali jsme se o to, jak budou probíhat pedagogické praxe v letním semestru, povídali jsme si ale také o zkušenostech získaných během „kovidových“ semestrů a o výhledech na další období.
Pane proděkane, to, co studenty před začátkem semestru zvláště zajímá, jsou pedagogické praxe. V jakém režimu budou nyní probíhat?
Rozhodující je praxe (hovořit budu výhradně o praxích budoucích učitelů) realizovat i v obtížných podmínkách omezení prezenční školní výuky. Bohužel je uzavření škol provázané s vývojem epidemiologické situace a není možné praxi odsouvat na pozdější dobu, kdy se školy otevřou. Z konzultací s řediteli škol víme, že cviční učitelé ve školách budou mít méně prostoru věnovat se plnohodnotně našim studentům. Odsunutí praxí by také způsobilo kolize s praktickými předměty, které není možné realizovat plnohodnotně on-line a které budou odučeny blokově snad v druhé polovině letního semestru.
Všechny předchozí okolnosti nás tedy dovedly k rozhodnutí realizovat praxe ve stanovených termínech, i když on-line formou, tedy formou účasti na on-line vzdělávacích aktivitách. Vycházejme z předpokladu, že distanční či on-line formy vzdělávání zůstanou součástí českých škol i po odeznění pandemie COVID-19. Takže praxe bude přípravou na školství, jaké v současnosti je a jaké asi zůstane.
Jak bude probíhat organizace a uznávání praxí, když proběhnou v netradiční podobě?
Klíčovým bylo promyslet spolu se Střediskem pedagogických a odborných praxí a se všemi metodiky praxí na katedrách a ústavech, na základě jakých aktivit a v jakém rozsahu budou moci splnění praxí uznávat. Metodici jsou se studenty v kontaktu a podle konkrétního typu a charakteru praxe studentům parametry sdělí. Dohodli jsme se také na alternativách.
Důležité při plánování praxí byl rovněž omezený režim studentských kolejí. Přestože studenti, kteří konají praxe, mají možnost ubytování na kolejích, jsme si vědomi, že v současné době to řada studentů může chápat jako určité riziko či komplikaci. Z tohoto důvodu jsem se rozhodli (i vzhledem k charakteru praxí), umožnit studentům učitelství konat praxe v místě jejich bydliště.
Jste v kontaktu se školami? Budou ochotné studenty „pustit“ do on-line výuky?
Ano, možnost vpuštění studentů do on-line výuky jsme konzultovali s některými řediteli škol a tuto možnost přislíbili. Samozřejmě při zachování pravidel ochrany osobních údajů. Já plně důvěřuji našim studentům, že odolají pokušení pořizovat si z výuky nedovolené záznamy a šířit je na sociálních sítích dál a v tomto smyslu jsem se také za ně zaručil. Každý takový exces, nestydím se říci bezohledná pitomost, totiž do budoucna výrazně sníží ochotu cvičných škol naše studenty na praxe přijímat.
Každý student odcházející na praxi bude navíc vybaven dopisem paní děkanky adresovaným řediteli školy a cvičným učitelům. V dopise budou popsány rámce konání praxí a nabídky jednotlivých aktivit, kterými mohou naši studenti v rámci praxe škole pomoci.
Znamená to, že je možné využít také alternativní formy?
Jak jsem naznačil v odpovědi na úvodní otázku, jsou nejen možné, jsou zároveň i nutné. Ve spolupráci s pracovníky Střediska pedagogických a odborných praxí a s jednotlivými metodiky praxí jsme zpracovali návrh alternativních způsobů realizace náslechů a samostatných výstupů, kterou jsou tradičním obsahem praxí. Situaci nám velice ztěžuje to, že některé předměty se na školách v současné situaci nerealizují vůbec či ve velmi omezeném režimu. Toto všechno nás vedlo ke zpracování uvedené metodiky plnění výstupů z praxí, který byl rozeslán všem studentům, kteří budou nastupovat na praxi. Důležitou roli při plánování výstupů z praxí budou hrát metodici praxí, kteří budou s ohledem na možnosti cvičné školy stanovovat a konzultovat jejich individuální nastavení. Uvedenou metodiku jsem také v rámci UP projednali se zástupci ostatních fakult vzdělávajících učitele (FTK a PřF), aby při mezifakultním sdružování (kombinaci) studijních programů učitelství nedocházelo k zásadním odlišnostem či rozporům.
Můžete jmenovat nějaký příklad takové alternativy?
Pokud jde o uvedení alespoň některých alternativních forem realizace praxí, pak kromě náslechů a samostatných výstupů (které se přesunou do prostředí synchronní a asynchronní on-line výuky) bude možné realizovat část praxe v režimu tzv. on-line asistenta (tedy věnovat se na základě zadání cvičného učitele individuálně konkrétním žákům, kteří potřebuji individuální přístup) či prostřednictvím tvorby vzdělávacích (didaktických) materiálů a eduklipů, které budou školám k dispozici i pro další vzdělávání. Zjednodušeně, budou to takové praxe přes sklo.
V předešlém období se už řada studentů zapojila do tvorby různých didaktických materiálů využitelných v distanční výuce na školách. Jak na tuto formu zapojení studentů do praxe pohlížíte?
Zpracování didaktických materiálů je jednou (nikoliv však jedinou) z cest, jak splnit alespoň část výstupů z pedagogických praxí. Myslím si, že kvalitní vzdělávací materiály, které studenti zpracují a učitelé je budou mít tzv. k dispozici pro budoucí využití, je něco, čím můžeme cvičným školám oplácet jejich vstřícnost. To je také další důvod pro to umožnit studentům konat praxe v místě jejich bydliště, a poskytnout tak vzdělávací materiály studentů co největšímu počtu škol.
Na závěr by nás zajímal Váš osobní pohled. Může současná náročná situace studentům učitelství přinést kromě obtíží také něco pozitivního?
Nemyslím si, že je nutné být pesimista. Situaci vnímejme jako součást přípravy na budoucí profesi učitele. Bezproblémová výuka v naprosto optimálních či ideálních podmínkách probíhá pouze ve špatných učebnicích didaktiky či ve zkreslených představách laiků. Před rokem si nikdo z nás nedokázal představit, že by u nás mohla propuknout pandemie, která fakticky vypne školní docházku. Dnes si to představit nejen umíme, ale jsme schopni si i připustit, že se uvedená situace může opakovat. Navíc situace je výhodná i v tom, že naši studenti budou školami bráni jako především pomoc přetíženým učitelům a žákům, kteří potřebují individuální pomoc.
Další pozitivem, a tady si neodpustím kritickou poznámku, je to, že se v návaznosti na přijatou novelu zákona o pedagogických pracovnících, kterou naši zákonodárci pod heslem „učit přece může každý vysokoškolák“ umožnili vstup do učitelské profese nekvalifikovaným lidem, bude jednat pravděpodobně o poslední souvislé učitelské praxe, při kterých můžeme našim studentům garantovat, že je ve většině případů na praxi povedou zkušení a kvalifikovaní cviční učitelé. V příštích letech se v návaznosti na výše uvedený zákon budeme možná dostávat do paradoxních situací, kdy při pedagogické praxi „povede“ náš student svého cvičného učitele. Opačný případ by totiž mohl být mnohem horší.
Proto bych chtěl naše studenty, kteří na praxe odcházejí, s trochou patosu požádat:
Ukažte při praxích to nejlepší, co umíte, a dokažte svým aktivním a odborným zapojením do provozu škol, jak neinformované a stereotypní jsou představy některých zákonodárců o studentech pedagogických fakult. Dokažte, že špatně učit může každý, dobře učit, tedy cílevědomě a systematicky, mohou především ti, kteří se na to systematicky připravovali.
Pane proděkane, děkujeme za rozhovor a studentům přejeme na praxích hodně úspěchů!