Radim Kuběna – ústav speciálněpedagogických studií

Foto: Jakub Konečný
Pondělí 1. únor 2021, 13:53

„Neslibuj, že vykonáš, nehonos se, žes vykonal, ale ponech svým skutkům, aby za tebe mluvily.“ (Jan Amos Komenský)

Radim Kuběna

„Věřím, že co se má stát, stane se. Po střední škole jsem čtyři roky vykonával různá zaměstnání, ale žádné z nich nenaplňovalo mé představy. Člověk by měl dělat práci, která ho baví, což jsem o žádné z vyzkoušených říct nemohl. Proto jsem rád, že se moji rodiče rozhodli podporovat mě v tom, abych dosáhl vyššího vzdělání. Věřím, že mě studium na Pedagogické fakulty UP dovede k tomu pravému uplatnění, k té správné práci, která mě bude bavit.

Byl jsem přijat na ke studiu speciální pedagogiky a dramaterapie. Hned v prvním týdnu jsme absolvovali praxi, v rámci níž jsme se setkávali s různými cílovými skupinami lidí, se kterými bychom v budoucnu mohli jako odborníci pracovat. Absolvování tohoto ‚kolečka‘ bylo dobrou příležitostí si hned na začátku ujasnit, jestli je tohle cesta, kterou bych chtěl jít. Mně osobně tahle zkušenost neodradila, naopak mi pomohla při výběru dalších praxí během studia. Protože už jsem měl určitou představu o typech zařízení a jejich klientele, věděl jsem, jakou práci bych chtěl vyzkoušet a jaká práce by pro mě nejspíš nebyla. V hledání té vysněné jsem pokračoval dál.

Vzhledem k množství absolvovaných praxí, které můj obor vyžaduje, jsem prošel širokou škálou zařízení a poznal mnoho skvělých lidí. Z toho plyne důvod, proč jsem některé tyto služby navštěvoval jako dobrovolník i potom, co jsem svou praxi splnil. Pocit, že vykonávám něco smysluplného nelze ničím nahradit. Když jsem se dozvěděl, že musím své studium o rok prodloužit, neváhal jsem a začal jsem si hledat práci. Myslím si, že zaměstnání, které nyní mám, mě nepotkalo náhodou. Během studia jsem si chtěl v rámci praxe vyzkoušet práci v diagnostickém ústavu, nebo v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Bohužel se mi to nepoštěstilo, a proto když jsem viděl nabídku polovičního úvazku v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Olomouci, šel jsem bez většího váhání do toho. Na výběrovém řízení jsem zaujal nejen svou osobností, ale také oborem, který studuji a znalostmi, kterých se mi dostalo právě díky pedagogické fakultě.

V zaměstnání mi nabídli plný úvazek, který jsem s radostí přijal, protože právě tato práce mě baví. Nevím, co bych dělal dnes, kdybych se nerozhodl jít studovat vysokou školu, ale vím, že všechno je jak má být a rozhodně toho nelituji, neboť: ‚Život je boj, tak se neboj a bojuj. Když se spokojíš s tím, s čím nejsi spokojený, nemůžeš být šťastný‘. Nespokojil jsem se, a PdF UP mi pomohla být profesně šťastným.“

Zpět