Po dlouhé nemoci zemřel doc. Josef Konečný, psycholog, vysokoškolský pedagog a dlouholetý vedoucí katedry psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty UP. Ve své odborné i pedagogické práci se zasloužil o rozvoj vysokoškolské pedagogiky a psychologického vzdělávání.
Doc. Josef Konečný celé dětství a mládí toužil po tom, že bude po svém otci malířem. „Malířinou“ dýchal, ale nespokojený mozek stále směřoval k psychologii a filozofii. Nejistoty a stresy malířského života, které poznal u svého otce, nakonec rozhodly, že zvolil cestu poznávání duševního života, psychologii. Od počátku psychologii miloval, protože, jak sděloval, představuje naději. A tak tomu bylo po celý jeho život. Jeho profesní cesta vedla do psychologického poradenství. Stal se ředitelem pedagogicko-psychologické poradny, kterou vedl téměř deset let. V době působení v pedagogicko-psychologické poradně zahájil vědeckou aspiranturu, kterou již dokončil jako odborný asistent Univerzity Palackého v Olomouci. Téměř sedm let působil na Katedře vysokoškolské pedagogiky FF UP, kde přednášel psychologii vysokoškolským učitelům.
Doc. Konečný stál u zrodu a počátků vysokoškolské pedagogiky u nás a v tomto smyslu je pokládán nejen za zakládajícího člena, ale také za pamětníka. Zónou jeho pedagogického působení byly vysoké školy na Moravě. Výuka probíhala v Olomouci, Ostravě a v Brně. Od roku 1990 působil na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Zde se na počátku snažil oživit vysokoškolskou pedagogiku, nicméně profesní okolnosti ho nasměrovaly opět k jeho lásce, psychologii. Po dosažení docentury přešel na Katedru psychologie a patopsychologie téže fakulty, kde se stal vedoucím pracoviště. Katedře psychologie zůstal již věrný, vedl katedru nejdéle ze všech působících vedoucích a navázal na dobré jméno profesorky Jarmily Koluchové.
Jeho zkušenosti z poradenské praxe, psychodiagnostiky a metodologie vždy obohacovaly zaměření pracoviště. Jeho nezapomenutelný smysl pro humor prohluboval přátelské vztahy na pracovišti a tím i zajímavou odbornou spolupráci všech členů katedry. Jeho původní orientace na vysokoškolskou psychologii (v rámci vysokoškolské pedagogiky) nezanikla, ale byla dále provozována pod hlavičkou Ústavu rozvoje vysokých škol v Praze, později pak na univerzitě v Pardubicích. Kromě své pedagogické činnosti byl téměř 40 let soudním znalcem v oboru psychologie a také téměř 40 let členem Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Doc. Konečný za svoji dlouholetou činnost obdržel v roce 2015 Pamětní Heverochovu medaili.
Vzpomínáme na Tebe s láskou.