Dana Puchnarová (* 1938 Praha † 2025 Dobříš) byla významná česká malířka, grafička, ilustrátorka, pedagožka a publicistka. Její tvorba, která se vyvíjela od expresivních počátků až po geometrickou abstrakci, byla výrazem jejího duchovního a filosofického hledání.
Studovala na Střední výtvarné škole a následně na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 1964 absolvovala s cyklem grafik k povídkám Franze Kafky. V 60. letech hojně prezentovala své obrazy v Československu i na Západě. V období normalizace čelila represím ze strany komunistického režimu, včetně sledování Státní bezpečností a zákazu pedagogické činnosti. V roce 1977 vyjádřila neveřejně svůj souhlas s Chartou 77.
Po roce 1989 se její tvorba stala svobodnější a pestřejší. V roce 1991 nastoupila na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde působila jako pedagožka až do roku 2003. Její dílo bylo představeno na více než 132 skupinových výstavách doma i v zahraničí a realizovala přes 30 samostatných výstav. Byla nositelkou několika cen a uznání, členkou Spolku olomouckých výtvarníků a SČUG Hollar.
Dana Puchnarová je autorkou několika knih, včetně „Z Čech do Indie za Satja Saí Bábou“, která popisuje její duchovní cestu do Indie, a „Malá knížka o čistých barvách“, kde srozumitelným jazykem pojednává o smyslu abstraktního malířství.
Její dílo, které zahrnuje malbu, grafiku, kresbu, asambláže a utopické projekty v krajině, je odrazem jejího vnitřního světa a duchovního hledání. Její tvorba je nejen uměleckým vyjádřením, ale i osobní výpovědí o době, ve které žila. V roce 1995 byla po ní pojmenována planetka 11105 Puchnarová.
Dana Puchnarová zůstává v paměti jako osobnost, která svým dílem a životem přispěla k obohacení české kultury a umění.